REPORT: SIGNAL FEST
8:56:00
Stejně jako loni tak i letos jsme navštívili již 3. ročník festivalu světla zvaný SIGNAL FEST. Praha se na pár dní rozzářila a vypadala ještě kouzelněji. A jak to vlastně vypadalo?
Na SignalFest jsem se vydala společně s mým bratrancem Martinem a s Markétou. Vyrazili jsme hned na 7 hodinu, kdy byl festival spuštěn. Naší první zastávkou byla Náplavka.
1. Convergence by NONOTAK
Tato jednoduchá instalace byla tvořena geometrickou strukturou tyčí s LED zářivkami, které byli zasazeny do osmnáctimetrového tunelu, vytvořeného ze tří skladových kontejnerů.
Třiadvacet křížů vytvářelo minimalistický koridor světla pohrávající si s vnímáním hloubky prostoru. Stále se opakující křížení a problikávání světel se stávalo jakousi světelnou choreografií.
Studio NONOTAK: Francouzsko-japonské studio NONOTAK založili v roce 2011 ilustrátorka Noemi Schipfer a architekt a hudebník Takami Nakamoto. Od roku 2013 vytvářejí světelné a zvukové instalace, typické svým snovým prostředím. Kombinují při nich Takamiho vztah k prostoru a zvuku a Noeminy zkušenosti s kinetic visual. Své práce přivezli na řadu festivalů v Evropě a Asii. Motiv kříže je v tvorbě dua NONOTAK nový a nebyl zvolen náhodou – skrývá se za ním spousta významů.
2. In Parallel by Nina Šulin & Natalija R. Črnčec
Tuto instalaci tvořil spletenec barevných geometrických tvarů rozmístěných po prostoru, zamotaných do světelné linie reagující na UV světlo. Jako doprovod tuto instalaci doplňovala hudba slovinského umělce a hudebníka Andreje Hrvatina. Z instalace můžeme vidět kreativní energii autorek pro vystižení specifika danného prostoru. In Parallel je instalace hravá svou formou i odvážnou barevností.
Slovinské umělkyně Nina Šulin a Natalija R. Črnčec vystudovaly výtvarné umění na pedagogické fakultě v Mariboru. Tvorba Niny Šulin je rozmanitá; neustále se pohybuje mezi kostýmním designem, loutkovým divadlem, ilustrací a nezávislými projekty. Natalia R. Črnčec se věnuje především malbě a instalacím, ve kterých se často zabývá problematikou barvy a světla.
A hurá k další instalaci, tentokrát k světelné projekci na Šítkovské věži / Mánes.
3. “Faces“ powder by Intel real sense by 3dsense
Interaktivní projekce na Šítkovské věži byla jedinečnou novinkou letošního festivalu. A proč?… Návštěvníci tuto projekci mohli totiž vytvářet sami díky kameře RealSense od společnosti Intel, která dokáže snímat 3D model hlavy. Ve výsledku tedy vznikla projekce trojrozměrných tváří návštěvníku přímo na stěně Štítkovské věže. Návštěvníci si navíc mohli vybrat iluze bourání věže či odkrytí a podívanou do jejích útrob. No bylo to super a bylo jen na každém jakou podívanou pro ostatní připravil.
3dsense je mladá mezinárodní skupina nadšenců do umění, grafického designu a počítačového vidění sídlící v Praze. Svou práci v minulosti představili například v Ostravě, v Plzni v rámci projektu nebo v Martinickém paláci u příležitosti gala večeře pro Duke of Edinburgh foundation, na které byl přítomen také princ Edward, nejmladší syn Jejího Veličenstva královny Alžběty II.
A posouváme se k další instalaci k Piazzetě národního divadla / Nová scéna kde na nás čekali tančící krychle…
4. Dancing cubes by Vacek & Smid
Tato interaktivní instalace Dancing Cubes byla obklopená divadly ze všech stran. Návštěvníci mohli být opět součástí instalace. Rozměrné skleněné kostky roztančili pomocí hudby a světla všechny tancechtivé diváky i kolemjdoucí. Průchozí kostky byli tvořeny taženými tyčemi vyráběnými v Preciose Ornela v Desné. Jejich přetavením do forem vznikly následně skleněné profily o délce téměř dva a půl metru, které roznášeli softwarem programované světlo. Tato instalace pracuje s energií, světlem, stínem, rytmem či vizualitou, ale především s metaforou hry – divadelní či hry kostky.
V roce 2011 založili designéři Jan Vacek a Martin Šmíd vlastní studio VACEK & SMID. S oblibou experimentují s netradičními materiály, ale také hledají nové cesty pro zpracování materiálů tradičních. Jejich návrhy nábytku získaly několik prestižních ocenění za design, mezi jinými také Red Dot Design Award, Elle Deco International Design Awards nebo International Design Award.
Další instalace na nás blikala očkem ze Střeleckého ostrova, kochali jsme se jí pouze z dálky…
5. Magical Garden by Kari Kola
Magical Garden pochází z dílny finského autora působivých světelných efektů. Instalace na Střeleckém ostrově stojí na dynamickém osvětlení, silných barvách a meditativním tempu. Uklidňující kulisou pro tuto instalaci byl zvukový doprovod, složený speciálně pro SignalFestival. Střelecký ostrov se díky této instalaci proměnil na pár dní v krásnou, uklidňující a jakýmsi způsobem magickou zahradu.
Kari Kola je finský umělec, který se specializuje na práci se světlem a zvukem. Jeho produkce zahrnuje prvky od tanečních představení až po outdoorové instalace. Svou tvorbu přizpůsobuje různorodým lokacím. Kari Kola se dosud zúčastnil stovek festivalů a uměleckých projektů, ať už ve Finsku, nebo v zahraničí. Internacionálnost je totiž nedílnou součástí jeho pracovních zásad.
Další zastávku jsme si udělali na podívanou u Rudolfina na náměstí Jana Palacha, kde se rozprostírala nemalá instalace, která mě uchvátila ze všech nejvíce!
6. 1.26 by Janet Echelman
Velkolepou sedmdesátimetrovou instalaci americké umělkyně Janet Echelman tvořila rozměrná síť, která se vznášela nad hlavami diváků. Zdánlivě lehký materiál, vytvářel pomyslné plátno pro světelnou hru vlnění proměnlivých a kontrastních barev. Koncept díla je inspirován propojeností zemských jevů a systémů. Umělkyně použila data z laboratoří NASA a NOAA týkající se dopadů zemětřesení v Chile v roce 2010, které způsobilo zkrácení dne na Zemi o 1,26 mikrosekund. Tvar sítě pak určují různé výšky vlny Tsunami napříč oceánem.
Americká umělkyně Janet Echelman se vymyká veškerým kategoriím a definicím. Její unikátní sochy a instalace v monumentálním měřítku se proměňují v závislosti na působení větru, vody nebo světla. Echelman se v Indii inspirovala životem místních rybářů a začala pro své instalace používat neobvyklé materiály jako rybářské sítě. Při své práci kombinuje tradiční řemeslo s nejnovějšími technologiemi, přičemž spolupracuje s odborníky z rozličných oborů od leteckého inženýrství přes krajinnou architekturu až po světelný design. Získala prestižní Guggenheimovo i Fulbrightovo stipendium, ale i řadu dalších významných cen a uznání, v posledních letech například od Smithsonova institutu, Společenství architektů v Bostonu nebo Aspen Institute.
Další zastávkou byla cihelná, kde jsme shlédli velmi poutavou instalce WIDE/SIDE…
7. WIDE/SIDE by João Martinho Moura
WIDE/SIDE byla interaktivní instalací, v níž se spojují a vzájemně ovlivňují tvary, obrazy a zvuky. Tento blok byl velice vizuálně poutavý a zaujal monochromatickým pojetím i minimalistickými liniemi, sloužícími jako projekční plátno pro hemžící se shluky čar a tvarů.Tato instalace se neustále proměňovala a nabývala nespočtu různých podob. Jednotlivé formy projekce ve skutečnosti vycházeli z okolního prostředí a reagovali na pohyby a gesta diváků.
Portugalský umělec João Martinho Moura se zaměřuje na digitální umění, inteligentní rozhraní nebo počítačovou estetiku. Svou tvorbu i výzkumnou práci představil na řadě stěžejních konferencí a festivalů vztahujících se k umění a technologiím, jako je festival Ars Electronica v Linzi, mezinárodní konference TEI v portugalském Funchalu nebo festival Chemins Numériques v Saint-Exupéryho kulturním centru v Remeši.
Jeho práce byla v roce 2013 oceněna Národní cenou za multimédia, udělovanou portugalskou Asociací multimédií. Jeho práce byly dosud vedle Portugalska k vidění například ve Francii, Belgii, Itálii, USA, Brazílii, Izraeli a Číně.
A hurá na Kampu, která každý ročník Festivalu překvapuje hodně barevnými a rozsáhlými instalacemi, a čím tedy překvapila letos?
8. Horizontal Interference by K. Malejka & J. Slugocki
Modulární site-specific instalace polské umělecké dvojice Katarzyny Malejky a Joachima Slugocki propojovala koruny stromů světelnými pruhy. Barevná struktura horizontálních linií se rozpínala ze stromu na strom a do městského prostoru tak přinesla element logického geometrického uspořádání. Koncept byl přizpůsoben působení přírodních živlů a vytvořil tak unikátní světelnou krajinu, která se vyjímá zejména v noci, ale oko návštěvníka potěší i za denního světla. Instalace víří jednoduchostí a jakousi logikou ale nevylučuje ani její poetickou stránku, která do veřejného prostoru uvádí hravou kombinaci barev a tvarů.
Mladé umělecké duo Katarzyna Malejka a Joachim Slugocki pochází z polské Toruně. Ve své tvorbě většinou zkoumají abstraktní a geometrické tvary, často zasazené do přírodního prostředí. Oba vystudovali katedru výtvarného umění na Univerzitě Mikuláše Koperníka v Toruni. Vedle společné práce Katarzyna Malejka pracuje s novými médii a vytváří vlastní instalace a Joachim Slugocki se živí jako malíř a video umělec.
Další zastávkou byla Farnost Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Tato instalace mě velice zaujala svým rozprostřením a jakýmsi kouzlem, které v sobě instalace měla ukryto.
9. In Transit X by HC Gilje
Tři světelné paprsky bloudící prostorem, dopadali na vznášející se bílé rámy a vytvářeli zajímavou světelnou a stínovou hru. Instalace je setmělá a paprsky ji vždy kouskem svého světla doprovází na cestě prostorem. Instalace In Transit X navozuje dojem nevyčerpatelné prázdnoty. Divák se dostává do monochromatického, člověkem vytvořeného prostoru, kde na sebe nechává působit hypnotickou atmosféru stále se měnících světel a stínů. Patnáctimetrová světelná instalace norského umělce HC Gilje byla původně vytvořena pro Wood Street Galleries v Pittsburghu v roce 2012 a nedávno byla představena i v Kulturkirken Jakob v Oslu.
Během SIGNAL festivalu ale HC Gilje představuje svůj projekt poprvé v exteriéru a jeho tajemnou atmosféru přináší do intimního prostředí dvora před kostelem Panny Marie Sněžné.
Norský umělec HC Gilje se pohybuje na poli experimentálního videa, instalací, live performance a scénografie od roku 1999. Je považován za klíčového představitele fenoménu live cinema, se kterým cestuje a představuje ho po celém světě. V posledních deseti letech se jeho zaměření přesunulo k dlouhodobějšímu projektu Conversations with Spaces, kde zkoumá vnímání změny a transformace skrze médium světla, zvuku a pohybu. Jeho tvorba byla veřejnosti představena při nespočtu příležitostí po celém světě, oceněna odborníky v Norsku a Německu.
A blížíme se ke konci cesty po světelných instalacích SIGNAL FESTU. Naší předposlední zastávkou byl Ovocný trh s ne moc voňavou, ale za to zajímavou, instalací.
10. Ocelot by Čestmír Suška & Petr Pufler
Monumentální kovový válec s názvem Ocelot přicestoval do Prahy z plzeňské výstavy Restart v rámci Evropského hlavního města kultury, aby se objevil ve zcela novém kontextu. Pohyblivé světlo ukryto v kovovém válci rozehrává pestrou stínohru na dlažbě Ovocného trhu a vše doplňuje jakýsi kouřový efekt vycházející jednou za pár vteřin různými otvory válce.
Čestmír Suška je významný český sochař, režisér a kurátor. Na počátku osmdesátých let organizoval kultovní Malostranské dvorky, v letech 1987 – 1991 byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví a od roku 2000 je zakladatelem Sochařského sdružení Bubec v Praze – Řeporyjích.
Petr Pufler je interaktivní světelný designér. Vytvářel světelné instalace v hudebních klubech Neone, Meetfactory, Bajkazyl nebo v café Neustadt, kromě SIGNAL festivalu dále spolupracoval například s Famufestem, festivalem Jeden svět, Redbull Music Academy nebo Lunchmeat. Jeho tvorba byla představena na výstavách v Čechách i v zahraničí.
Tak a naší konečnou zastávkou bylo Náměstí Republiky, kde na nás čekala instalace z jiné dimenze…
11. Cutadeles: Lightscape by Matthijs Munnik
Lightscape pochází ze série nazvané Citadels, kterou nizozemský umělec Matthijs Munnik vytváří už několik let. Instalace s halucinogenními účinky se skládala ze dvou světelných boxů vyplněných zneklidňujícím mžikajícím světlem a zvukovými vlnami, které se k divákovi linou ze všech stran. Dojem halucinace vzniká díky stroboskopickému efektu, který před očima formuje iluzi různých světelných tvarů a vzorů.
Instalace vychází z principu mihotajícího se světla objeveného již Janem Evangelistou Purkyně, který byl následně v roce 1961 základem nově vyvinutého uměleckého objektu nazvaného Dreamachine. Citadels promítají vrstvu světelných vzorů a tvarů přímo přes zorničky a stávají se tak novým druhem Dreamachine. Díky tomu mohou návštěvníci prozkoumat spletitost struktury svého zraku.
Nizozemský umělec Matthijs Munnik ve své tvorbě často využívá nejmodernější technologie v kombinaci se současným vědeckým poznáním, přičemž zásadní roli v jeho projektech hraje světlo a jeho efekt na diváka. V minulých letech za svou tvorbu získal mimo jiné Prix Cube 2013 nebo nominaci na Rotterdam Design Award 2012. Letos byl nominován i na International Light Art Award, kterou uděluje Mezinárodní centrum pro light art v německém městě Unna společně s Nadací RWE.
Tak a to by bylo vše co jsme na SIGNAL FESTU navštívili. Nejvíce mě zaujali projekce 1.26 a In Transit X. Festival byl dobře propracovaný a na záchytných bodech jste se též mohli občerstvit. Doufám že vás alespoň trochu zaujal a že v příštích letech nebudete váhat a rovnou vyrazíte!
• • •FOTKY Z SIGNAL FESTU 2014• • •
Příjemný zbytek dne, přeje Marťa
INFORMACE o autorech a zajímavosti o instalacích byli čerpány z oficiálních stránek signal festivalu: http://www.signalfestival.com/2015/
0 komentářů